Miluji sezónu kukuřice! Nic nevypovídá o létě tak jako zlatavé kukuřičné klasy polité máslem, solí a pepřem, podávané tak horké, že si při jejich sbírání spálíte prsty.
Milovníci kukuřice mají vždy svůj oblíbený místní stánek, kde ji kupují. (Když jsme vyrůstali, byl to Bishops, dnes je to Way Fruit Farm.) A my se nemůžeme dočkat, až se každý rok na stůl dostane první tucet.
Při grilování bych mohla jíst kukuřici a nic jiného, jen ať se ke mně ty máslové klasy stále hrnou. Miluju je!
Co ale nemiluju, je nutnost používat po jídle zubní nit nebo hromádka chlupatých kukuřičných klasů, které po jídle zůstanou.
Vždycky mi to připadá jako plýtvání. Člověk si dá tu práci s oškubáním klasů a zbavením se všeho hedvábí, a nakonec z té rostliny sníme tak málo – jenom zrna.
(A když už mluvíme o loupání kukuřice, tady je několik dobrých způsobů, jak kukuřičné slupky dobře využít.)
Proč nevyužít zbytky kukuřičných klasů a neudělat si kukuřičný vývar?
Někteří z vás už se do toho pustili, to je jasné. Jiní se nejspíš zatvářili stejně jako můj miláček, když jsem mu ten nápad nadhodila: “Fuj. Kukuřičný vývar.”
Přiznávám, že myšlenka na kukuřičný vývar není zrovna lákavá. (Alespoň ne pro mě.) Ale musíte myslet na to, do čeho všeho ho můžete použít. V tu chvíli se ukáže jeho genialita.
Jistě, hrnec kuřecí polévky s nudlemi připravený výhradně z kukuřičného vývaru zní poněkud nechutně, ale to proto, že kukuřičný vývar nemá být hlavní chuťovou náplní. Berte ho jako podpůrný prostředek v každém pokrmu, který má podpořit hlavní chutě.
Než si ale ze zbytků kukuřičných klasů připravíte kukuřičný vývar, musíte si z kukuřice něco připravit. Ach, můj příteli, mám pro tebe řešení.
